Helena a Jan jsou manželé, vychovávají dvouletého syna a sedmiletou dcerku, kterou má Helena z předchozího manželství. Janovi se naskytla příležitost splnit si dávný sen - má možnost koupit velmi levně venkovský statek a zařídit si tam hospodářství. Když se s Helenou seznámili, často mluvili o tom, jak by oba žili rádi na vesnici a jak prospěšné je takové bydlení pro děti. Helena však teď náhle změnila názor a odmítá se stěhovat z bytu. Jan neví, co má dělat, hádky se vyostřují, zasahují do jejich vztahu tak citelně, že už začali mluvit i o rozvodu.
"Jan myslí jenom na sebe, na ty svoje kozy a koně, ale já a moje děti nejsme kozy, nemůžeme se pást na stráni a bydlet ve stodole, ten statek je úplně rozpadlý, bydlet se tam nedá, do krámu je to tři kilometry a nevím, jak bych se dostala s dětma k doktorovi, nemám řidičák ani auto, prostě tam nejdu a jestli jsou Janovi přednější kobyly, tak ať si je užije, ale bez dětí", prohlásila Helena. "A nemůžeme ani s dětmi zůstat ve městě, dokud se ta ruina neopraví, protože bychom museli prodat byt, abychom na statek měli, a jak bychom tam jednou už byli, už by na opravy nebyl čas, Jan se už jen třese na to, aby koupil zvířata hned, jak tam přijedem, a bude jen kolem nich, já to znám, za pět let budem ještě chodit na latrínu na dvoře a hřát vodu na kamnech v kuchyni, ne, to po mně nemůže nikdo chtít. Buď statek, nebo já a děti, Jan si musí vybrat." Na Janovu námitku, že kdysi byla bydlením na venkově nadšená, odpověděla, že si to představovala jinak, něco blíž civilizaci a v lepším stavu, do tohohle ona prostě nejde.
Během mediace vyšlo najevo, že Helena se nebojí ani tak bydlení na statku jako toho, že by byla tak daleko od otce své dcerky, která by ztratila kontakt s otcem. Dcerka má Jana ráda, ale k vlastnímu otci má velmi pěkný vztah, kromě toho jí otec koupí dost věcí, když ji má u sebe, a Helena měla obavu, aby se dcerce nezhoršil i materiální standard, což by rozhodně nechtěla (pokládala za jisté, že oprava statku a začátky hospodářství budou stát spoustu peněz) - děti by ani tak samozřejmě materiálně nestrádaly, ale už by nemuselo zbývat na některé věci pro dceru, které mají její spolužáci (lepší oblečení, videohra apod.). Otec by za dcerkou asi jezdil minimálně, protože bydlí daleko a má stále málo času, tudíž mu v tomto ohledu nevěří. S Janem se jí nechtělo o těchto věcech mluvit, protože na jejího bývalého muže vždycky žárlil a Helena měla obavu, aby si nemyslel, že chce udržovat kontakt se svým bývalým manželem ona sama.
Jan pochopil Heleniny obavy i to, že neodůvodněně žárlil (nikdy si to pořádně neuvědomoval) a nakonec uzavřeli dohodu, že statek koupí a dokud nebude opravený, bude bydlet Helena s dětmi v podnájmu v blízké vsi. Jan slíbil, že bude Helenu s dcerkou vozit dvakrát do měsíce za dcerčiným otcem, aby se s ním mohla stýkat, Helena dostane peníze na řidičský průkaz a koupí se pro ni starší auto, aby byla soběstačná a mohla cestovat s dětmi a s dcerkou za jejím otcem sama. Případný nedostatek peněz na tyto jednorázové výdaje vyřeší půjčkou u banky. Jan bude zařizovat hospodářství postupně, prioritu bude mít oprava domu. Helena promluví s bývalým manželem a navrhne mu, aby jezdil za dcerkou i on (uznala, že nemá jistotu, že jezdit nebude a bylo by dobré to alespoň zkusit).
