Pavla a Tomáš jsou rozvedení manželé, jejich šestiletý syn Šimon žije s Pavlou. Před třemi měsíci Tomáš přišel s tím, že by chtěl Šimona do své péče. Pavla jeho žádost rezolutně odmítla. Přestože se jejich neshoda začala postupně měnit v ostrý konflikt, nechtěl se ani jeden z nich soudit, a proto se obrátili na mediátora.
Pavla hned na úvod řekla, že nikdy nebránila Šimonovi v kontaktu s otcem, jejich vztah podporuje, ale svěření Šimona do Tomášovy péče naprosto odmítá. "No samozřejmě, myslíš si, že dítě je tvůj majetek. Jsi sama, a tak ti má syn asi dělat společnost", skočil jí do řeči Tomáš. "Jenže dítě má právo na oba rodiče." "To je pravda, však jsem mu nikdy nebránila, aby si pro Šimona chodil. Jenže jak to dopadalo? Kolikrát pro něj nepřišel, když se mu to nehodilo, v prosinci mu kupoval zmrzlinu a nechal ho bez šály, kluk mi pak týden ležel s teplotou, neví, kde máme doktorku, školku nestihli, protože jsi zaspal...pan umělec, ten spí do jedenácti...copak ten se bude umět postarat o malé dítě?", bránila se Pavla. "Syn teď začal chodit do školy, pokud si to tedy Tomáš vůbec uvědomil. Jsem si jistá, že ani neví, kam a nedovedu si představit, jak by mu pomáhal s přípravou. Možná by ho napadlo někdy v jednu v noci, že budou psát úkoly."
Tomáš namítl, že vytahuje staré věci, že syna v současné době dokáže zabezpečit bez problémů. Jestli si Pavla nevšimla, že se jeho přístup k dítěti za poslední půlrok výrazně změnil, pak je slepá nebo je proti Tomášovi tak zaujatá, že to nechce vidět. Anebo - to nejspíš - dělá schválně, že to nevidí a vytahuje nejhorší věci, aby Tomáše úplně znemožnila před mediátorem. "Ale to ona dělala vždycky, vytáhla starou věc úplně nečekaně a v nejhorší chvíli, to byla její specialita, a teď chce, abyste byl proti tomu, abych dostal dítě..."
Mediátor se zeptal, jestli se Tomáš cítí rozčilený, což Tomáš ochotně potvrdil. Jelikož se mediátor předtím ptal i na její pocity z celé situace, neměla Pavla pocit, že je mediátor na Tomášovo straně. Mediátor pak velmi krátce shrnul fakta z Tomášovy řeči a zeptal se ho, co se tedy v posledním půlroce změnilo. Tomáš vysvětlil, že právě tak dlouho s ním žije jeho přítelkyně Marcela, která sice sama děti ještě nemá (je jí přes dvacet), ale miluje je a navíc domácnost a péči o Šimona perfektně zvládá. Šimona má ráda a ráda se o něj stará. Oba samozřejmě vědí, kam chodí do školy, Marcela doma zařídila dětský pokoj. Berou si teď Šimona jen o víkendech, ale to proto, aby ho nevytrhovali ze školních povinností, když je ještě nemá zažité.
Mediátor oběma řekl, že se musí dohodnout mezi sebou, v tomto případě ale bude on dohlížet na to, aby dohoda nesměřovala proti zájmům dítěte. Při mediaci byla zvažovaná i možnost střídavé péče, mluvilo se o tom, kde chce být samotný Šimon, jaké má zájmy, jak rád tráví svůj čas. Nakonec si ale Tomáš uvědomil, že Marcela sice ráda říká, jak moc ji baví věnovat se Šimonovi a trvale se o něj starat, ale ve skutečnosti to tak úplně není. Patrně se jí jen líbí vystupovat na veřejnosti jako součást dokonalé rodiny známého umělce. To došlo Tomášovi, když mediátorovi popisoval, jak konkrétně tráví Šimon společný čas s ním a jeho partnerkou. A protože chce (stejně jako Pavla) pro dítě to nejlepší, souhlasil s tím, aby Šimon zůstal u matky. Pavla, která slyšela spoustu konkrétních podrobností o změnách v domácnosti svého bývalého muže, zase ochotně souhlasila s rozšířením Šimonova pobytu u otce.
Oba odcházeli spokojeni. Uvědomili si, že pro své dítě udělají nejlépe, když budou spolupracovat jako rodiče a že dohodou získají mnohem více než hádkami.
